Chuchelna v evropském geoparku pod patronací UNESCO

Chuchelna je významnou součástí Geoparku Český ráj pod patronací UNESCO. Geologická stavba na katastrech obce Chuchelna nabízí řadu zajímavostí a unikátů evropského významu. Geopark Český ráj přináší obraz o geologické historii Země a zároveň dokládá význam přírodních podmínek pro ekonomický a kulturní rozvoj lidské společnosti v průběhu několika tisíciletí. Český ráj představuje vynikající geologickou učebnici. Území o rozloze necelých 700 km2 zahrnuje pestrou škálu geologických fenoménů, paleontologické, mineralogické a archeologické lokality i historické památky. Do prestižního seznamu sítě evropských geoparků pod patronací UNESCO byl zařazen v říjnu 2005. Cílem geoparků je rozvoj jejich oblastí pomocí geoturismu a prostřednictvím zajímavých akcí.

Geologický vývoj

Geologická stavba okolí Chuchelny je výsledkem stovky miliónů let trvajícího vývoje. Nejstarší horniny, které patří k železnobrodskému krystaliniku, vznikaly před 600 až 390 milióny lety ve starších prvohorách. Horniny staré okolo 500 milionů let jsou obnaženy v údolí Jizery a jsou patrné v okolí Krkavčí skály, která poskytuje monumentální výhled do údolí řeky Jizery do hloubky něco přes 100 metrů. Zelené břidlice, které vznikly přeměnou z původních čedičů, mají místy zachovanou původní tvar tzv. polštářových láv. Vakovité útvary, které dosahují velikost decimetrů až metrů, vznikaly při výlevech čedičů na mořském dně. Návštěvník stojí na vrcholu skály, která vznikala na okraji dávného kontinentu Gondwany.

Ferrata Vodní brána u Semil byla zbudována v r. 2013. Vstup na trasu, která stoupá po skále z bitouchovské žuly (metagranitu), je pouze na vlastní nebezpečí a s odpovídajícím vybavením. Zajištěná cesta (Via Ferrata) je vybavená ocelovými jistícími pomůckami, které umožňují bezpečné zdolání i náročných horolezeckých částí. Červená jištěná cesta je jednosměrná v délce 110 m a má převýšení 70 m. Její obtížnost je C+ a ke zdolání je třeba 30 minut. Obousměrná modrá ferrata má obtížnost B, délku 90 m a převýšení 65 m. Výstup nebo sestup trvá 10 až 20 minut. Ferrata se nachází na území přírodní rezervace Údolí Jizery a v lokalitě Natura 2000 Údolí Jizery a Kamenice. Návštěvníci se mohou pohybovat jen po značených přístupových trasách.

Kozákov (744 m) se majestátně vypíná nad okolní krajinu a je bez nadsázky geologickým skvostem. Největší část Kozákova je tvořena staroprvohorními horninami železnobrodského krystalinika, částečně karbonskými i mladšími sedimenty a permskými vulkanity. V usazených karbonských horninách bylo v minulosti na katastru obce Chuchelny těženo méně kvalitní uhlí. Sopečná činnost, která proběhla před 260 milióny let, proslavila Kozákov jako naleziště achátů, jaspisů a ametystů. Jižní stranu zdobí křídové pískovce. Povrch na místě nynějšího Kozákova byl ve starších třetihorách zarovna¬ný. Oblast, kde se v budoucnu zdvihl nejvyšší vrchol Českého ráje, tvořily jen na několika místech vyvýšeniny odolnějších hornin. V mladších třetihorách došlo podél zlomů k novým pohybům a k oživení sopečné činnosti. V té době byl Kozákovský hřbet vyzdvižen o více než 1000 m podél lužické poruchy. Lužická porucha začíná u Drážďan a její 200 km dlouhý průběh lze sledovat až k Chuchelně. Vrchol, severní a východní svahy byly před 5 milióny let překryty třetihorními výlevy čediče.
Důkaz o nejmladší sopečné historii lze vidět pod chatou na Kozákově. Sopka vznikla jednorázovou erupcí. Původní kráter se nacházel v blízkosti dnešní chaty na Kozákově. V současnosti jsou k vidění jen jeho nepatrné zbytky. Část původního kráteru se zachovala kousek pod hranou současného svahu Kozákova. Počátečnímu výlevu předcházelo chrlení sopečného popela, lapil a bomb. V okolí současného vrcholu Kozákova, kde byly také přívodní dráhy magmatu, se vykytují také sopečné bomby. Kráter při následném zdvihu terénu a odnosu materiálu téměř zanikl.
Ojedinělý výchoz za hospodou v Bačově byl vytvořen umělým odkryvem. Výchoz představuje jeden z nejlepších odkryvů, které na Kozákově ukazují usazeniny, které vznikly z horkého popela. Návštěvu lokality lze spojit s občerstvením a s výhledem z terasy hospody. Obnažené skalní podloží je ve svrchní části tvořeno 5 milionů let starým výlevem lávy bazanitu. Mocnost lávového výlevu dosahuje v těchto místech až čtyři metry. To je zhruba jen desetina mocnosti, kterou má stejný lávový proud u Semil. To je způsobeno tím, že u Bačova tekla láva jen po svahu, zatímco u Semil vyplnila údolí. Do těchto míst doletělo menší množství jemnějšího materiálu. V Bačově, tedy asi 2 km od centra erupce, mocnost napadaného sopečného popela dosahuje pouze několika centimetrů. Pod struskami jsou již zvětraliny, které vznikly z prvohorních melafyrových láv.

Kulovitý nebo také bochníkovitý rozpad čediče vzniká méně často. Rozpad horniny probíhá podle soustředných, přibližně kulovitých nebo elipsoidních ploch. Výsledný vzhled horniny připomíná slupkovitou stavbu cibule. Pěkné ukázky kulovitého rozpadu jsou vidět v okrajových výchozech při silnici v zatáčce na konci Komárova, kde byl obnažen sopečný výlev. Na povrchu i pod povrchem vznikají kulovité balvany při zvětrávání. Sférické zvětrávání probíhá od kraje horniny k masivnímu jádru.
Žhavá láva, která se podobala hustému oleji, se rozlévala po severním a východním úbočí rychlostí až na několik kilometrů za hodinu. Žhavá láva, provázená výbuchy plynů, vytékala z kráteru, který se nacházel v současné vrcholové části Kozákova, a rozlévala se po jeho severním a východním úbočí. Proudy lávy dotekly z Kozákova až do vzdálenosti pěti kilometrů. Přitom v podloží překryly fylity, usazeniny a sopečné horniny mladších prvohor i třetihorní štěrkopísky. Nakonec láva postavila řece hráz a odklonila její tok. V údolí tak čedič vytvořil polohy až 40 m mocné. Proudy lávy dotekly z Kozákova k severu až do vzdálenosti pěti kilometrů.
V severní části jsou štěrkopísky vystřídány vrstvou zvětralých čedičů. Jižně a jihozápadně od osady Slap jsou zachovány relikty terasy Jizery, která vznikla po výlevu čediče. Pro místní účely byla v minulosti zajímavá i těžba štěrkopísků v oblasti „Kamínka“. Charakteristickými rostlinami byly v mladších třetihorách na Kozákově bažinné cypřiše a další jehličnany.
Čedičové sloupce v Chuchelně
Mnohé přírodní výtvory jsou tak nápadné, že je nejde minout bez povšimnutí. Mezi takovéto nepřehlédnutelné výtvory patří sloupovitá odlučnost čediče. Vysvětlení, proč se někde odlučuje právě v čtyřbokých, pětibokých nebo nejčastěji v šestibokých sloupcích, není složité. V době svého vzniku byl čedič žhavou tekutou lávou, která se vylévala na zemský povrch nebo zaplňovala praskliny v zemské kůře. Při chladnutí tato žhavá hmota zmenšovala svůj objem a při tom v ní vznikaly nepatrné pukliny, které ohraničily příští sloupce. Jestliže se čedič rozlil po zemském povrchu vodorovně, vznikly sloupce, které stojí ve svislé poloze. Sloupcovitá stavba se v lávovém proudu vyvinula v podobě i dvou sloupořadí (kolonád). Jedno roste od spodu a druhé z vrchu dolů. V některých případech se tyto dvě kolonády spojí dohromady v poruchové zóně tzv. „entablatuře“. Tato poruchová zóna je výsledkem nepravidelného napěťového pole, které je vytvořeno vzájemným působením puklin, které se přibližují od vrchu a od spodu lávového výlevu. Pokud čedič zaplnil širší puklinu, bývají sloupce uloženy vodorovně. Vějířovité uspořádání sloupců se vytváří v čedičových kupách, na okraji žil nebo výlevů. Sloupcovitá odlučnost čediče byla obnažena u Chuchelny v průběhu těžby čediče. Na jednom místě vytvořily sloupce nádherný vějíř.

Olivinické pecky
Čediče kozákovské sopky jsou významným zdrojem útržků hornin svrchního zemského pláště, které bývají také označovány jako tzv. olivínové koule. Kozákovská sopka patří k nejvýznamnějším lokalitám olivinických pecek v Čechách. Šedočerný bazanit lávového proudu navíc obsahuje četné zelené uzavřeniny. Ty tvoří xenolity, útržky svrchního pláště, které vystupující magma vyrvalo z hloubek okolo 35 km a vyneslo při výstupu s sebou k povrchu.

Geopark (geoparkceskyraj.cz)

Krkavčí skála je vysunutý skalní blok na levém břehu Jizery, tyčí se asi 100 m nad její hladinou. Je vyhlídkou a zároveň jedním ze 7 Geologických zastavení v Mikroregionu Kozákov.

Krkavčí skála je vyhlídkovým bodem, který skýtá nádherný výhled do romantického jizerského kaňonu. Toto oblíbené vyhlídkové místo bylo zpřístupněno a opatřeno kovovým zábradlím již před více než 100 lety. Zajišťuje rozhled zejména do údolí Jizery a na protilehlý Medenec.

Přístup ke Krkavčí skále býval poměrně obtížný a proto počátkem minulého století navrhl semilský Okrašlovací spolek zpřístupnění Krkavčí skály. Byla vyznačena přístupová cesta včetně zábradlí a pořízeny orientační tabule. Slavnostní otevření se konalo 18. června roku 1905. V minulosti se zde pořádaly sousedské zábavy s hudbou, kdy zde byly postaveny prodejní stánky, ve kterých bylo možno koupit různé občerstvení.

Prudké svahy pokrývají, kromě kulturních smrčin, zbytky polopřirozených podhorských lesů s bukem, klenem a jedlí. Přírodní rezervace hostí některé vzácnější druhy rostlin a živočichů, chráněné zákonem.

Via ferrata Vodní brána představuje lezecký výstup v náročném skalním terénu. Pohyb usnadňuje ocelové lano, zakotvené v několikametrových intervalech pevně ve skále. To vám pomůže překonat obtížná místa a hlavně slouží k jištění.

Skalní masiv nabízí tři trasy:

Červená jednosměrná ferrata je dlouhá 120 m, jde o náročnější lezení obtížnosti C+.

Modrá ferrata vede po úbočí skalního masívu, je dlouhá 90 m, s obtížností B/C, vhodná pro začátečníky. Slouží i jako sestupová trasa.

Fialová trasa má obtížnost D/E, je dlouhá 220 m s převýšením 75 m. Jde o nejdelší a nejnáročnější trasu Vodní brány.

Via Ferrata Vodní brána je přístupná celoročně s příslušným vybavením včetně přilby. Hrozí zde úraz padajícím kamením a nebezpečí pádu z výšky s následkem těžkého poranění či smrti. Vybavení vám poskytnou v Turistickém informačním centru v Semilech.

Ferratu můžete absolvovat prostřednictvím kurzů s průvodcem. To platí zejména pro začátečníky a děti, kde je jištění zkušeným spolulezcem, případně průvodcem, nezbytné.

Ferrata je přístupná celoročně, pohyb povolen pouze po určených trasách. Platí zde zákaz lezení bez ferratové výstroje včetně přilby a přísný zákaz lezení za bouřky.

Vzrušující, ale i plná rizika je první česká via ferrrata, což se překládá jako "zajištěná cesta". U Semil stoupá vzhůru skalním masivem z údolí Jizery a pod ní vede slavná Riegrova stezka. Via ferrata dostala jméno Vodní brána a stará se o ni stejnojmenné občanské sdružení. "Výstup doporučujeme pouze zkušeným vysokohorským turistům a horolezcům, vybaveným horolezeckou přilbou, úvazkem a ferratovým setem s tlumičem pádu. Obtížná místa pomáhají překonávat ocelová lana. Slouží hlavně k jištění. Začátečníci a děti by se měli na Vodní bránu vydávat pouze s ostříleným spolulezcem. Terén, kudy šplhají vzhůru, je totiž těžký a pády do hlubiny by mohly skončit smrtí.

www.vodni-brana.cz

Na začátku 20. století, v roce 1902, navrhli semilští turisté záměr vybudovat rozhlednu pro veřejnost na vrcholu Kozákova. Byl to velmi ambiciózní a na tehdejší dobu průlomový nápad, ale vzhledem k různým skutečnostem a finanční náročnosti nebylo reálné jej prosadit a výstavbu uskutečnit. Ledy se pohnuly po sametové revoluci a letitý záměr byl znovu ve hře. V průběhu roku 1993 se začal tento nápad postupně přenášet z papíru do reality. S návrhem přišla Armáda ČR a rozhodla se vybudovat v rámci výstavby nové vojenské věže na Kozákově ochoz, který by sloužil pro turisty.

Semilští turisté tento návrh uvítali, i když s obavami, aby kovová věž svým provedením a konstrukcí zapadla do krajiny a nenarušovala ji. Výsledkem jednání s Odborem životního prostředí byla dohoda, že výška věže nebude vyšší jak 50 metrů. Semilským turistům se podařilo zajistit i požadovaných 530 tisíc Kč na výstavbu schodů a ochozu pro návštěvníky rozhledny a výstavba rozhledny mohla začít.

Po výběru zhotovitele stavby bylo v květnu 1994 předáno staveniště firmě Silnice Jičín a první montáž dvou segmentů začala v červnu. Ráno dne 14. července 1994 čtyřčlenná parta montérů z firmy Igmar s.r.o. Praha začala vztyčovat věž pomoci vysokotonážního jeřábu. K večeru téhož dne byla věž vysoká 48 m vztyčená a upevněna. Celá stavba byla dokončena v listopadu 1994 a následně byla zkolaudována.

Pro veřejnost se otevřela až v roce 1995. Slavnostní otevření rozhledny se konalo 23. dubna 1995 za účasti bezmála 2.000 lidí. Některé technické parametry - věž je vysoká 48 m, veřejnost má přístup na ochoz ve výšce 24 m a vede k němu 120 schodů. Další, vyšší části věže jsou veřejnosti nepřístupné a slouží Armádě České republiky.

Několikrát byla věž s rozhlednou uzavřena z provozních a údržbových důvodů. V roce 1999 byl k věži přistaven provozní objekt a věž též byla periodicky několikrát natírána. Rozhledna je velkým magnetem pro turisty a veřejnost a těší se vysoké návštěvnosti. Obavy z kovového monstra na vrcholu Kozákova se nepotvrdily, naopak vrchol je tak z daleka vidět a zvýrazňuje celý Kozákov.

Kozákov je nejvyšší horou Českého ráje, Pojizeří a Podkrkonoší. Je opředen pověstmi o drahých kamenech, které se tu odpradávna nacházejí. Kozákov je vyhledávaným výletním místem. Tvoří jihovýchodní konec Ještědsko-kozákovského hřebenu v nadmořské výšce 744 m, nazývaný též „Strážná hora“ Českého ráje.

Z vrcholu Kozákova je překrásný pohled na celý Český ráj, Horní Pojizeří, Krkonoše, Jizerské hory, Ještědský hřbet, Lužické hory, České středohoří i Orlické hory. Na vrcholu byla v roce 1932 postavena Riegrova turistická chata a v roce 1995 zpřístupněna rozhledna, která návštěvníkům umožňuje nádherný kruhový výhled. Za krásného počasí lze odtud vidět až na čtvrtinu Čech.

Vrchol Kozákova je významnou křižovatkou cest a stezek, směřuje sem deset značených turistických cest, včetně Zlaté stezky Českého ráje. Je také výchozím bodem naučné stezky Kozákov směřující na Drábovnu do Měsíčního údolí a končící u studánky Radostná.

Na jižním svahu hory se nachází proslulá studánka Radostná, na severozápadním svahu pak pískovcová kra drábovna. Na severu směrem k Hamštejnu leží jeskyně Babí a Kudrnáčova pec - kamenářské dílny z mladší doby kamenné. Přístup na 744 m vysoký vrchol Kozákova je po červeně značené turistické Riegrově cestě z Bačova.

Na Kozákově jsou také výborné podmínky pro paraglidisty. V nadmořské výšce 744 m n.m. se na vrcholu kopce nacházejí celkem tři startovací plochy (západ, jih a sever). Dvě z nich mají únikový prostor pro případ nepřeletění stromů.

V zimním období je za příznivých sněhových nabídek Kozákov také cílem lyžařů. Na severním svahu hory je v provozu lyžařský vlek s výstupní stanicí na dohled od turistické chaty.

Kozákov je také cílem několika turistických stezek prakticky ze všech významných míst regionu. Přes vrchol je vedena mimo jiné turistická stezka z Frýdštejna na Tábor, ale napojeny jsou také Klokočské skály a údolí řeky Jizery. Směřuje sem deset značených turistických cest, včetně Zlaté stezky Českého ráje a proto je oblíbeným místem turistických akcí, pochodů a srazů. Nejznámější je Novoroční výstup, kterého se každoročně účastní 1500-2000 lidí. Na Kozákově jsou výborné podmínky pro paragliding, místo si oblíbili radisté, na své si přijdou i nadšenci horských kol. Pokud jsou na severním svahu Kozákova příznivé sněhové podmínky, je v povozu lyžařský vlek dlouhý 450 m, jehož výstupní stanice se nachází kousek od chaty. Celé okolí nabízí rovněž dobré podmínky pro lyžařskou turistiku. Tento kout je hojně navštěvován sběrateli drahých kamenů. Na Kozákov vede silnice ze dvou stran, v zimě je sjízdná pouze jedna ve směru od Bačova. Z vrcholu Kozákova a dnes z rozhledny je překrásný pohled na Krkonoše, Jizerské hory, Lužické hory, České středohoří, Český ráj a Orlické hory.

Po úmrtí  Františka Ladislava Riegra roku 1903 vznikla myšlenka uctít jeho památku výstavbou Riegrovy mohyly.

O rok později zahájilo „Družstvo pro stavbu Riegrovy mohyly“ úspěšnou celonárodní sbírku. Později spolu soutěžily dvě koncepce: mohyla nebo mauzoleum versus turistická chata s restaurací a Riegrovým památníkem. Druhé varianty se chopil Klub českých turistů.

Základní kámen chaty byl položen 29. srpna 1926. Chata byla postavena ze sbírek, darů a příspěvků od okolních měst. Slavnostně byla otevřena 24. června 1928. Za druhé světové války byla chata obsazena německou a po ní československou armádou. Poté krátce patřila do roku 1950 opět Klubu českých turistů a poté byla chata znárodněna a předána podniku Restaurace a jídelny Turnov. V květnu roku 1964 chata vyhořela. Restaurace a jídelny Turnov vlastnili chatu až do vlastního zániku v roce 1992.

V listopadu 1994 byla podepsána kupní smlouva na 1 000 000 Kč. Kupní smlouvu musel okresní úřad Semily předložit ke schválení Ministerstvu Financí, které si vyžádalo nový odhad a ten zněl 3 000 000 Kč.

Předcházející smlouva tím nebyla potvrzena. Klub Českých Turistů si nechal zpracovat nový odhad, který došel k hodnotě 1 600 000 Kč. Usnesením vlády ČR č. 177 ze dne 6. března 1996, bod č. 1 byla udělena výjimka k převodu vlastnictví turistické chaty na Kozákově včetně příslušenství za kupní cenu 1 233 043 Kč, s pozemky 1 406 000 Kč.

Geologická charakteristika: Jedná se o skupinu opuštěných lomů jz. od Semil. Lomy byly založeny v bazanitové lávě Kozákova. V lomech je velmi dobře vyvinutá sloupcová odlučnost bazanitu. Chladnutí lávy odspodu a svrchu současně vytvořilo dva systémy sloupcové odlučnosti (svrchní a spodní kolonáda). Přítomnost dvou systémů sloupců vedla v minulosti některé autory k domněnce, že se jedná o dva lávové proudy na sobě. Při bázi lávového proudu je možné nalézt polohu hyaloklastitového pískovce, který vznikl šokovou fragmentací prudce zchlazené lávy na kontaktu s vodou. Hyaloklastit je částečně promíchán s podložními fluviálními sedimenty miocénního až pliocénního stáří. Kontakt žhavé lávy s vodou nasyceným podložím vedl také ke vzniku bezkořenných kráterů. Ty vznikají v důsledku exploze vodní páry skrz lávový proud. Brekcie bezkořenného kráteru lemovaná slupkou prudce schlazené lávy byla zjištěna v Machově lomu. V bazanitu kozákovské lávy je také možné nalézt hojné xenolity plášťových peridotitů (olivínů)

Regionální členění: Český masiv - terciér Českého masivu - terciér - rozptýlené alkalické vulkanity v ČM

Stratigrafie: terciér

Témata: vulkanologie

Jevy: láva, kamenné varhany (sloupcovitá odlučnost)

Původ geologických jevů (geneze): vulkanická

Hornina: bazanit

Pomník obětem světových válek

Jednoduchý středně velký pomník z leštěné žuly doplněný sochou lva a truchlící ženy nese skleněnou černou desku se jmény padlých z I. světové války.

Na travé nápis "NA VĚČNOU PAMĚŤ NAŠIM PADLÝM 1914-1918", na podstavci nápis "V OBĚŤ ZA CIZÍ VĚC ZA CIZÍ ZLOČINY, PADLI JSTE MLADÍ A VZDÁLENI OTČINY, SPĚTE KLIDNĚ OBČANÉ Z CHUCHELNY!".

K pomníku byla později přidána deska se jmény obětí německé okupace, ta nese krom jmen, datace "1939 - 1945",znaku republiky a datace "3.5.1945" i nápis "PADLÍ HRDINOVÉ Z KVĚTNOVÉHO POVSTÁNÍ" a "OBĚTI NACISMU".

Dílo sochaře Bohumila Sedláčka z Hradce Králové, o náklady se postarala obec a veřejná sbírka, slavnostní odhalení proběhlo 18.5.1924.  Pomník celkově obnoven 2018.

Čestný hrob obětí 1. světové války

Velký hliněný hrob s obrubníky a mohutnou kolmou pamětní deskou s plastickým věncem a nápisy.

Čestný hrob s ostatky. Hliněný hrob je ohraničen teracovými obrubníky, v čele je mohutná kolmá deska s plasticky provedeným věncem a nápisem "Životy naše nebudtež utraceny nadarmo".

Dále jsou přítomny jména padlých, datumy narození a úmrtí a fotografie.

Na místním hřbitově zřízen na popud hřbitovní komise v roce 1932, byly do něho přeneseny ostatky osmi vojínů, kteří zemřeli na následky válečných útrap a byly porůznu pohřbeni na místním hřbitově.

Pomník Ladislavu Richtrovi

Pomník má malý žulový sloupek s nápisovou deskou, který naleznete v polích lokality Kamínka.

Památník stojí na místě, kde byl zastřelen Ladislav Richtr, účastník chuchelského povstání v květnu 1945.

Na žulovém přírodním sloupku deska s nápisem: "LADISLAV RICHTR, PRVNÍ OBĚŤ REVOLUČNÍCH DNŮ 17.7.1922 - 3.5.1945"

Pomník Oldovi Kouckému

Na volně ložené kamenné mohyle žulový sloupek s deskou a tímto nápisem:

„Zde padl 5. května 1945 OLDA KOUCKÝ.  Za svobodu vlasti přinesl největší oběť. Stár 22 let. Byl vždy vzorem muže a sportovce“

Oldřich Koucký byl v těchto místech zastřelen při chuchelském povstání v květnu 1945.

Pomník obětem 1. světové války

Středně velký pomník z přírodního kamene tvoří dva sloupy nesoucí překlad s nápisem.

Mezi sloupy kamenná deska se jmény padlých. Kolem pomníku kamenná předzahrádka se třemi přístupovými stupni.

Pomník postavil místní odbor Národní jednoty severočeské ve Lhotě.

Slavnostní odhalení bylo provedeno v květnu 1926, protektorem slavnosti byl bývalý majitel panství Dr. Rohan.

Na Lhotě byla nejdříve postavena dřevěná zvonice, šindelem krytá. Stála na vršku nedaleko školy u Tůmových (dříve Havrda). Ta stářím sešla a nová zvonice byla postavena z cihel za starosty Petra Buriánka, roku 1898. Potřebný peníz na stavbu darovali lhotečtí občané. Starosta Petr Buriánek ze Lhoty čp. 28 úřadoval od r. 1894. Ve výboru s ním byli: Josef Myslivec, František Kodr, Václav Jaček, František Hušek, Jan Medek, Petr Kyloušek a Josef Malý. Členové výboru se v průběhu let měnili, ale starostou zůstal p. Buriánek až do r. 1910. Byl to starosta oblíbený, o čemž svědčí zápis v protokolu obecním z r. 1910 – cituji „Za opravdu otcovskou péči o blaho rodné obce, kterou po 16 let nezištně spravoval, vyslovují přítomní výboři vřelý dík a přejí mu by ve zdraví ještě dlouhá léta bohatou zkušeností nápomocen byl.“ Konec citace. Toto přání však vyslyšeno nebylo, neboť r. 1911 Petr Buriánek svoji chalupu v Dolní Lhotě čp. 28 prodal Alžbětě Bušákové ze Staré Paky a brzy nato zemřel. Byl pochován jako jeden z prvních na místním hřbitově, o jehož zřízení se postaral, a který byl vysvěcen 31. července 1910.  Za starostování Petra Buriánka starala se obec hlavně o chudé příslušníky, na něž vyplácela každoročně slušné obnosy. Za něho byly podávány opakované žádosti o postavení silnice od Podmoklic ke Lhotě. Toto se táhlo, neboť občané se nemohli dohodnout, kudy silnice by vedla. Pozemek na zvonici věnoval Jan Kadlec čp. 13 a zároveň byl ustanoven 1. zvoníkem. 17. září 1898 obdržela obec povolení biskupství, aby některý kněz semilský posvětil nově zřízenou obecní kapličku na Lhotě.

Zvonek do nově postavené kapličky byl sem přenesen ze staré zvonice, ale dlouho nesloužil. Praskl, a proto pořízen byl nový, který však za světové války musel býti odveden pro účel válečný. Po válce koupen byl opět nový zvon, který byl předpokládám opět zrekvírován ve II. světové válce, protože údaje v kronice uvádějí, že v prosinci 1960 byl zakoupen a zavěšen zvon do lhotecké kapličky. Stál 1.019,70 Kč a finanční prostředky na něj opatřili sami občané lhotečtí.

Dalším zvoníkem byla paní Vacátková čp. 19, které obec vyplácela 40 K ročně. Při pohřbech dostávala příspěvek libovolný.

Kronika také uvádí, že zmínky náboženské v daleké historii jsou povrchní a to zejména z nedostatku pramenů. Ale i války náboženské zavlečeny byly v místa našeho katastru, neboť tvrz Podzámčí zničena byla po válkách husitských. Také pro odlehlost naší obce, úbočí Kozákova poskytlo pro určitou dobu skrýš Českým bratřím. Na našich tehda těžce přístupných stráních skrývali se, proto také naši tehdejší osadníci s nimi museli aspoň sympatizovat. Byl to Komárov, který je přijal a hostil. Jen škoda, že nevíme, kdo zde pobyl. Protireformace zde postupovala asi dosti pomalu, když osadníci poskytli ochrany pronásledovaným nekatolíkům. Je zajímavé, že v dobách před 28. říjnem 1918 nebylo zde evangelíků, ač rody ze 17. stol. se zde, soudíce podle jména, zachovaly. Největší počet obyvatelů je příslušníkem církve československé, méně bez vyznání, nejmenší počet potom příslušníky církve římskokatolické. Zmínku zasluhuje rozšíření spiritismu, který se u nás zakotvil brzy po jeho vzniku a rozšíření v našem okolí. Podle záznamů vznikl spiritismus v našem Pojizeří, v 2. polovině 19. stol. se všeobecně rozšířil po našich horách a také u nás. Spiritismu se skrytě a hojně v naší obci pěstuje, našel zde dosti příznivců a vyznavačů. Svým vyznáním a ni názorem nejsou nikomu překážkou, ba o několika jejich příslušnících víme, že jsou nejlepšími lidmi ve smyslu mravním. Svoje přesvědčení bedlivě chrání a také svá sezení střeží. Po převratu (míněno r. 1918) většina zdejšího obyvatelstva stala se vyznavači československé církve, do převratu vlivem tehdejšího režimu byly příslušníky církve římskokatolické. Pokud se týče svornosti mezi příslušníky obou církví, nebylo po převratu mezi našimi lidmi náboženských rozbrojů jako tomu bylo v blízké Chuchelně a okolí. Snad určité nedorozumění vzniklo při jednání o používání lhotecké kapličky při církevních úkonech příslušníky československé církve. Tyto spory však vznikaly více mezi jednotlivci než mezi oběma tábory. Ze začátku zdráhali se katolíci ve Lhotě povoliti zvoniti např. při pohřbu příslušníka církve československé. Dnes umíráček vyzvání jako římskému příslušníku, tak také i příslušníku církve československé. Bohoslužebné výkony československé konají se letního času u hasičského skladiště, které bylo pro ten účel již hned na počátku při stavbě vhodně upraveno. Zimní doby povolila místní školní rada konání ve škole.

10. května 1892 vyzvalo město Semily okolní obce, které doposud využívaly semilský hřbitov, aby si zřídily hřbitovy vlastní. Semilský hřbitov již nestačil, převážně z důvodu panující cholery. Posledním pochovaným v Semilech byla selka Podnarová z čp. 30. 

10. května 1892 usneslo obecní zastupitelstvo, že zřídí vlastní hřbitov. O dva dny později byly prohlédnuty rozličné pozemky a pozemek Josefa Dostrašila, chalupníka z čp. 63, uznán jako nejvhodnější. Zaplaceno za něj 1660 zlatých. K úhradě celkového nákladu učinila obec výpůjčku 3000 zlatých u Zemské banky v Praze. Proti zřízení hřbitova na témže pozemku nebylo žádných námitek. Po dvou měsících byl hřbitov zařízen a znaleckou komisí dne 5. listopadu 1892 uznán vhodným k pohřbívání. Hrobařem byl zvolen Jan Sůva, čp. 64. Prvním pochovaným na novém hřbitově byla pochována Anna Matějcová, 20 roků stará, svobodná, dcera Jana Matějce, čp. 116, který vznešený pohřeb vystrojil. Do konce roku 1922 pochováno jest na tomto hřbitově 1147 lidí.

Již v r. 1895 padaly první náměty k postavení kaple, byla zvolena 3 členná komise, jež měla po vesnicích sbírati dobrovolné dary na tento účel. Později tato věc utichla. Teprve v r. 1913 došlo k přímému jednání o stavbě nové kaple u místního hřbitova. Dne 24. března 1913 na obecním zastupitelstvu prozkoumány plány a rozpočty stavitelů Schejbala a Andrejska. Někteří zastupitelé navrhovali, aby stavba byla odložena na dobu pozdější, vzhledem k tomu, že poplatnictvo jest dosti zatíženo a mělo tohoto roku platiti na nový kostel v Semilech. Po delší debatě přikročeno k hlasování a stanoveno, aby se se stavbou započalo ještě tohoto roku. Stavba bude provedena dle stavitele, který žádá nejméně. Potom bylo přikročeno k sestavení konkurenčního výboru a byli zvoleni Mazanec, Podnar, Havrda, Mach, Kyloušek, Bouzek, Medek a Matěcha. Jako dozorci stavby zvoleni Vacátko a Machačný. Dále bylo usneseno, aby potřební zedníci, tesaři, truhláři a ostatní řemeslníci najati byli pouze z místních poplatníků. Mnozí lidé podporovali stavbu nové kaple i dary peněžitými. Například Eleonora Ortová, bývalý majitelka čp. 116 darovala 500 K a Kateřina Rulcová darovala spořitelní knížku znějící na 2000 K. Obě dárkyně výslovně podotkly, že těchto peněz smí býti výhradně použito jen na stavbu kaple.

Stavba rychle pokračovala, takže již v první polovině října byla dokončena. Celkový náklad činil téměř 10.000 K. Věžní hodiny dodal pan Macháček ze Smiřic za 1.087 K. Věž korunuje barokní kříž ze semilského kostela.

5. října 1913 se zahájila debata, kterému svatému má býti kaple zasvěcena. Přítomný semilský děkan hájil návrh, aby zasvěcena byla sv. Antonínu a odůvodňoval toto stanovisko tím, že svátek sv. Antonína jest v nejvhodnější roční dobu. Dalšími návrhy byly zasvěcení sv. Jakubu nebo Cyrilu a Metodějovi. Proběhlo hlasování, kdy ze 12 odevzdaných hlasů bylo pro sv. Antonína 8, pro Jakuba 3 a pro Cyrila a Metoděje 1. Den na zasvěcení byl stanoven na 26. října 1913.

5. října 1913 došel revers děkanského úřadu v Semilech, jímž se obec zavazuje svým nákladem poříditi potřebné věci k bohoslužbám a tyto v pořádku udržovati. Farní úřad dále oznamuje, že bude dle své vůle v ohledu církevním v obci jednati a sloužení mší, kdo na Semilsku není pověřen vykonávati církevní úkony, může takovému pouze děkanský úřad v Semilech dovoliti. Proti tomuto byly různé námitky a starosta obce byl pověřen, aby byla tato místa škrtnuta, což se stalo.

Vysvěcení proběhlo 2. listopadu 1913. K velkému shromáždění promluvil před kaplí děkan o tom, že víru nemůže nahraditi ani věda a vzdělanost, a že obého jest třeba člověku ku blahu časnému i věčnému.

První pouť pořádána byla v neděli po sv. Antonínu v r. 1914.

Přišla doba světové války. Mnoho občanů vykrvácelo na různých bojištích. Na jejich památku bylo zakoupeno 60 lipek, z nichž každá měla nésti jméno padlého. K tomuto účelu byl posunut hřbitovní plot až za kapli. Sázení se konalo 28. října 1916.

25. listopadu 1916, kdy světová válka již 28 měsíců řádila, došlo k odebrání jediného zvonu z místní kaple, který již dle letopočtu na sobě nesoucího vyzváněl obyvatelstvu Chuchelny po 165 let. Tento zvon byl v dřívějších letech umístěn ve staré, dřevěné devítimetrové zvonici na osmibokém půdorysu, která stála na kopečku blíže hřbitova. Zvon byl ulit v r. 1751. K sejmutí zvonu došlo v 1 hodině odpoledne. Vážil 43 kg a vojenský aerár zaplatil zaň 172 K (po 4 K za 1 kg). K sejmutí tohoto starodávného zvonu nemohlo se ani oznámení občanstvu učiniti, neboť o půl 12. hodině dopolední došel přípis děkanského úřadu v Semilech, že odpoledne bude zvon kuchelský odebrán k účelům válečným. Přišli 4 muži, vesměs Němci a zvon v půlhodině sundali a odvezli.

Posledně vyzváněl zvon při pohřbu Justině Buriánkové, stařeně 77 roků, v poledne dne, kdy byl sňat.

V prosinci 1921 učinili sbírku katolíci a příslušníci církve československé na zakoupení zvonů do místní kaple. Váha jednoho z těchto zvonů činí 54,85kg v ceně 3.291 K. Ze zbytku peněz zakoupen zvon školní.

28. prosince 1921 píše obec Kuchelna děkanství v Semilech oznámení, že 22. prosince bylo na zdejší kapli umístěn zvonek československých vyznavačů a oznámilo, že s kaplí bude obec zacházet jako s majetkem obecním, revers děkanství neuznává a zvolení děkanského úřadu na umístění zvonu římskokatolické prohlásilo za neplatné.

28. května 1924 uvádí školská kronika chuchelská, že z nařízení obecního zastupitelstva byla odstraněna pod kostelíkem stará, památná a archeologicky cenná zvonice, k čemuž došlo proti předcházejícímu varovnému hlasu správce školy a což zůstane vždy skvrnou neuvědomělosti těch, kteří pro odstranění uvedené starožitnosti hlasovali.

V roce 1930 uvádí školní kronika, že napětí a hádky mezi římskými a československými vyznavačemi vyvrcholila udáním československého kostelníka Ladislava Myslivce pro krádež ostatků z oltáře v kapli. Udání učinil a hlavním svědkem byl Otakar Vrbenský. Myslivec po 6 neděl seděl ve vyšetřovací vazbě v Semilech. Udavači však svými výpověďmi zapletli se, Myslivec byl propuštěn. Aféra dosud není ukončena.

Roku 1932 pro zmírnění nezaměstnanosti počátkem jara obec rozhodla se postaviti zeď kolem hřbitova. Postavena byla ze dvou stran, od jihu a východu. Zaměstnáno bylo celkem 20 osob po dobu dvou měsíců. Postavena byla nákladem 20.752,05 Kč.

Obecní kronika v r. 1932 uvádí: Ze stanoviska náboženského jest v obci klidně. Jsou zde nejčetněji zastoupena dvě vyznání, církev československá a římsko-katolická. Církev československá koná své bohoslužby ve škole každou prvou neděli v měsíci. Bohoslužby vyznání římsko-katolické konají se v kapli sv. Antonína každou třetí neděli v měsíci.

V roce 1993 byl exteriér i interiér kaple za přispění místních firem renovován a obec zakoupila nový hodinový stroj, který po létech odmlčení rozezněl věžní zvony.

Vytipovali jsme pozemek, komunikaci, která slouží pro pěší a cyklisti Jedná se o polní cestu, která propojuje dvě lokality v obci Chuchelna Na veverce a Zdolinu. Propojuje i vesnice, Chuchelnu a Záhoří. Napojuje se na cyklostezku č. 4175, která končí až CHKO Český ráj. Pozemek p.č. 1892/1, k.ú. Chuchelna, který je ve vlastnictví obce Chuchelny. Délka trasy osázení 1,5 km. Podzim 2023 výsadba ovocných stromů rozdělena do 2 úseků. získali jsme souhlasy skoro všech majitelů přilehlých pozemků.

Velké plochy polí protnuté cestami, lemované poli nebo nevyužitými travnatými pásy se k výsadbě stromů přímo nabízí. Nutno dodat, že zdroj kvalitního ovoce ve volné krajině v naší obci skoro vymizel. Výsadba bude rozdělena na do dvou úseků. Podařilo se nám sehnat souhlasná stanoviska všech majitelů přilehlých pozemků. Zvláštní péči chceme věnovat spolu s informačními/vzdělávacími cedulemi, výběru vhodných odrůd i podnoží. Zaměříme se na staré odrůdy dřevin. A to s ohledem na chuť a odolnost. Díky tomu by za několik let mělo být k ochutnání spousta kvalitního ovoce. Naší vizí je vytvořit něco hodnotného, co tu po nás při troše štěstí zůstane a bude užitečné i dalším generacím

Ovocné aleje neplní zdaleka jen produkční funkci. Neméně významná je jejich role jako biotopu. Vytváří totiž unikátní životní prostředí pro celou řadu živočichů a rostlin. Aleje zamezují půdní erozi, zpomalují odtok srážek a v parných dnech krajinu ochlazují svým výparem. Je také výrazný krajinný prvek, který svou proměnlivostí v průběhu celého roku zpestřuje scenérii obce a je nositelem našeho kulturního dědictví v podobě starých odrůd a tradičního využívání ovoce. Staré krajinné odrůdy jsou ohroženým kulturním dědictvím naší venkovské krajiny.

Na 1. máje roku 2024 jsme vysadili Třešnovou alej v lokalitě Lhota -Bačov, odklon z krajské silnici, za lhoteckým hřbitovem. Jedná se o úsek s malým průjezdem automobilů, sloužící k 5 nemovitostem, načež některé jsou rekreačními objekty. Jedná se o komunikaci, která propojuje lokalitu za Lhoteckým hřbitovem s místní částí Bačova a Lhotou. Tato lokalita spadá do Českého ráje, je protkána turistickými stezkami a tou nejznámější je Zlatá stezka Českého ráje. Napojuje se na cyklostezku č. 4176. Na myšlenku nás přivedl majitel přilehlých pozemků, který si pamatuje ze svého dětství, že podél cesty byla vysázená alej třešní. Naší vizí je vytvořit něco hodnotného, co tu po nás při troše štěstí zůstane a bude užitečné i dalším generacím. Rádi bychom navázali na dávnou tradici, kdy se ukládala povinnost sázet aleje podél cest.

Dne 17.11.2021 jsme vysadili 55 ks stromků arónie černé podél turistické komunikace zvané Hromovka.

Projekt ALEJ SVOBODY se uskutečnil za finanční účasti Nadace Partnerství. Cílem bylo připomenout si a společně oslavit výročí 17. listopadu. Dne boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studenstva. 

Místní organizace Českého rybářského svazu Semily, která hospodaří na rybníku Rosnička, má sídlo v Semilech, nicméně mezi její členy patří i mnozí občané Chuchelny. Rosnička je rybník nevelký.

Na rybochovném zařízení, kde se chovají lososovité ryby až do tržní velikosti, jsou instalovány sítě a kamerový systém.

Jednou za rok, a to na chuchelskou pouť, se pořádá pro děti  rybolov pstruhů.

www.crs-semily.cz