Chuchelna v evropském geoparku pod patronací UNESCO

Chuchelna je významnou součástí Geoparku Český ráj pod patronací UNESCO. Geologická stavba na katastrech obce Chuchelna nabízí řadu zajímavostí a unikátů evropského významu. Geopark Český ráj přináší obraz o geologické historii Země a zároveň dokládá význam přírodních podmínek pro ekonomický a kulturní rozvoj lidské společnosti v průběhu několika tisíciletí. Český ráj představuje vynikající geologickou učebnici. Území o rozloze necelých 700 km2 zahrnuje pestrou škálu geologických fenoménů, paleontologické, mineralogické a archeologické lokality i historické památky. Do prestižního seznamu sítě evropských geoparků pod patronací UNESCO byl zařazen v říjnu 2005. Cílem geoparků je rozvoj jejich oblastí pomocí geoturismu a prostřednictvím zajímavých akcí.

Geologický vývoj

Geologická stavba okolí Chuchelny je výsledkem stovky miliónů let trvajícího vývoje. Nejstarší horniny, které patří k železnobrodskému krystaliniku, vznikaly před 600 až 390 milióny lety ve starších prvohorách. Horniny staré okolo 500 milionů let jsou obnaženy v údolí Jizery a jsou patrné v okolí Krkavčí skály, která poskytuje monumentální výhled do údolí řeky Jizery do hloubky něco přes 100 metrů. Zelené břidlice, které vznikly přeměnou z původních čedičů, mají místy zachovanou původní tvar tzv. polštářových láv. Vakovité útvary, které dosahují velikost decimetrů až metrů, vznikaly při výlevech čedičů na mořském dně. Návštěvník stojí na vrcholu skály, která vznikala na okraji dávného kontinentu Gondwany.

Ferrata Vodní brána u Semil byla zbudována v r. 2013. Vstup na trasu, která stoupá po skále z bitouchovské žuly (metagranitu), je pouze na vlastní nebezpečí a s odpovídajícím vybavením. Zajištěná cesta (Via Ferrata) je vybavená ocelovými jistícími pomůckami, které umožňují bezpečné zdolání i náročných horolezeckých částí. Červená jištěná cesta je jednosměrná v délce 110 m a má převýšení 70 m. Její obtížnost je C+ a ke zdolání je třeba 30 minut. Obousměrná modrá ferrata má obtížnost B, délku 90 m a převýšení 65 m. Výstup nebo sestup trvá 10 až 20 minut. Ferrata se nachází na území přírodní rezervace Údolí Jizery a v lokalitě Natura 2000 Údolí Jizery a Kamenice. Návštěvníci se mohou pohybovat jen po značených přístupových trasách.

Kozákov (744 m) se majestátně vypíná nad okolní krajinu a je bez nadsázky geologickým skvostem. Největší část Kozákova je tvořena staroprvohorními horninami železnobrodského krystalinika, částečně karbonskými i mladšími sedimenty a permskými vulkanity. V usazených karbonských horninách bylo v minulosti na katastru obce Chuchelny těženo méně kvalitní uhlí. Sopečná činnost, která proběhla před 260 milióny let, proslavila Kozákov jako naleziště achátů, jaspisů a ametystů. Jižní stranu zdobí křídové pískovce. Povrch na místě nynějšího Kozákova byl ve starších třetihorách zarovna¬ný. Oblast, kde se v budoucnu zdvihl nejvyšší vrchol Českého ráje, tvořily jen na několika místech vyvýšeniny odolnějších hornin. V mladších třetihorách došlo podél zlomů k novým pohybům a k oživení sopečné činnosti. V té době byl Kozákovský hřbet vyzdvižen o více než 1000 m podél lužické poruchy. Lužická porucha začíná u Drážďan a její 200 km dlouhý průběh lze sledovat až k Chuchelně. Vrchol, severní a východní svahy byly před 5 milióny let překryty třetihorními výlevy čediče.
Důkaz o nejmladší sopečné historii lze vidět pod chatou na Kozákově. Sopka vznikla jednorázovou erupcí. Původní kráter se nacházel v blízkosti dnešní chaty na Kozákově. V současnosti jsou k vidění jen jeho nepatrné zbytky. Část původního kráteru se zachovala kousek pod hranou současného svahu Kozákova. Počátečnímu výlevu předcházelo chrlení sopečného popela, lapil a bomb. V okolí současného vrcholu Kozákova, kde byly také přívodní dráhy magmatu, se vykytují také sopečné bomby. Kráter při následném zdvihu terénu a odnosu materiálu téměř zanikl.
Ojedinělý výchoz za hospodou v Bačově byl vytvořen umělým odkryvem. Výchoz představuje jeden z nejlepších odkryvů, které na Kozákově ukazují usazeniny, které vznikly z horkého popela. Návštěvu lokality lze spojit s občerstvením a s výhledem z terasy hospody. Obnažené skalní podloží je ve svrchní části tvořeno 5 milionů let starým výlevem lávy bazanitu. Mocnost lávového výlevu dosahuje v těchto místech až čtyři metry. To je zhruba jen desetina mocnosti, kterou má stejný lávový proud u Semil. To je způsobeno tím, že u Bačova tekla láva jen po svahu, zatímco u Semil vyplnila údolí. Do těchto míst doletělo menší množství jemnějšího materiálu. V Bačově, tedy asi 2 km od centra erupce, mocnost napadaného sopečného popela dosahuje pouze několika centimetrů. Pod struskami jsou již zvětraliny, které vznikly z prvohorních melafyrových láv.

Kulovitý nebo také bochníkovitý rozpad čediče vzniká méně často. Rozpad horniny probíhá podle soustředných, přibližně kulovitých nebo elipsoidních ploch. Výsledný vzhled horniny připomíná slupkovitou stavbu cibule. Pěkné ukázky kulovitého rozpadu jsou vidět v okrajových výchozech při silnici v zatáčce na konci Komárova, kde byl obnažen sopečný výlev. Na povrchu i pod povrchem vznikají kulovité balvany při zvětrávání. Sférické zvětrávání probíhá od kraje horniny k masivnímu jádru.
Žhavá láva, která se podobala hustému oleji, se rozlévala po severním a východním úbočí rychlostí až na několik kilometrů za hodinu. Žhavá láva, provázená výbuchy plynů, vytékala z kráteru, který se nacházel v současné vrcholové části Kozákova, a rozlévala se po jeho severním a východním úbočí. Proudy lávy dotekly z Kozákova až do vzdálenosti pěti kilometrů. Přitom v podloží překryly fylity, usazeniny a sopečné horniny mladších prvohor i třetihorní štěrkopísky. Nakonec láva postavila řece hráz a odklonila její tok. V údolí tak čedič vytvořil polohy až 40 m mocné. Proudy lávy dotekly z Kozákova k severu až do vzdálenosti pěti kilometrů.
V severní části jsou štěrkopísky vystřídány vrstvou zvětralých čedičů. Jižně a jihozápadně od osady Slap jsou zachovány relikty terasy Jizery, která vznikla po výlevu čediče. Pro místní účely byla v minulosti zajímavá i těžba štěrkopísků v oblasti „Kamínka“. Charakteristickými rostlinami byly v mladších třetihorách na Kozákově bažinné cypřiše a další jehličnany.
Čedičové sloupce v Chuchelně
Mnohé přírodní výtvory jsou tak nápadné, že je nejde minout bez povšimnutí. Mezi takovéto nepřehlédnutelné výtvory patří sloupovitá odlučnost čediče. Vysvětlení, proč se někde odlučuje právě v čtyřbokých, pětibokých nebo nejčastěji v šestibokých sloupcích, není složité. V době svého vzniku byl čedič žhavou tekutou lávou, která se vylévala na zemský povrch nebo zaplňovala praskliny v zemské kůře. Při chladnutí tato žhavá hmota zmenšovala svůj objem a při tom v ní vznikaly nepatrné pukliny, které ohraničily příští sloupce. Jestliže se čedič rozlil po zemském povrchu vodorovně, vznikly sloupce, které stojí ve svislé poloze. Sloupcovitá stavba se v lávovém proudu vyvinula v podobě i dvou sloupořadí (kolonád). Jedno roste od spodu a druhé z vrchu dolů. V některých případech se tyto dvě kolonády spojí dohromady v poruchové zóně tzv. „entablatuře“. Tato poruchová zóna je výsledkem nepravidelného napěťového pole, které je vytvořeno vzájemným působením puklin, které se přibližují od vrchu a od spodu lávového výlevu. Pokud čedič zaplnil širší puklinu, bývají sloupce uloženy vodorovně. Vějířovité uspořádání sloupců se vytváří v čedičových kupách, na okraji žil nebo výlevů. Sloupcovitá odlučnost čediče byla obnažena u Chuchelny v průběhu těžby čediče. Na jednom místě vytvořily sloupce nádherný vějíř.

Olivinické pecky
Čediče kozákovské sopky jsou významným zdrojem útržků hornin svrchního zemského pláště, které bývají také označovány jako tzv. olivínové koule. Kozákovská sopka patří k nejvýznamnějším lokalitám olivinických pecek v Čechách. Šedočerný bazanit lávového proudu navíc obsahuje četné zelené uzavřeniny. Ty tvoří xenolity, útržky svrchního pláště, které vystupující magma vyrvalo z hloubek okolo 35 km a vyneslo při výstupu s sebou k povrchu.